Dnes Vás seznámím se zajímavým rozsudkem pocházejícím z naší dílny.
Jeho předmětem je počítání délky daňové kontroly a vztah k prekluzi – doslova letitý problém. Jde o 3 Afs 8/2020 – Pestall.
Problematika formálního a skutečného okamžiku zahájení kontroly není nijak nová. Co tu práci dělám vždy měli zaměstnanci správce daně tendenci obcházet zákon. Že má daňová kontrola trvat nejdéle tři roky je starý princip, který ale není nikde výslovně napsán. Vycházel v době, kdy platil zákon o správě daní a poplatků (ZSDP), z § 42 odst. 2 ZSDP a tedy z prekluzívní doby. A vychází z ní i dnes, kdy jde o ust. § 148 odst. 3 DŘ. A kam moje paměť sahá, nikdy neměli úředníci dost času, takže tuto lhůtu obcházeli vždy, jak to jen šlo.
Za ZSDP tak, že před koncem posledního roku prokluze „zahájili“ kontrolu (formálně protokolem), a pak přišli klidně za 3/4 roku a teprve pak začali skutečně kontrolovat. Judikatura nakonec (ale to trvalo) uznala, že takto ne, že musí být zároveň i kontrolováno, jinak je po prokluzi. Takže se postupy „vylepšily“ – při onom formální zahájení si SD řekl o pár bezvýznamných papírů, zapsal to do protokolu, vlk se nažral a nic se nezměnilo.
V daňovém řádu (od 1. 1. 2011) je v § 148 DŘ ovšem celá řada nástrojů, aby lhůta neutekla (prodlužování, stavění, přerušení). Zdálo by se, že je po problému. Přesně naopak. Ano, SD má nyní prakticky neomezeně času (deset let dle odst. 5 je fakt hodně) a tak si může dovolit opačný „komfort“. Může dělat „neformální kontrolu“ – tedy skutečně kontrolovat, úkolovat DS, ale bez právní odpovědnosti a hlavně vlivu na prekluzívní lhůty.
Do popředí se dostala „vyhledávací činnost“ dle § 78 DŘ. Pod ní se nyní schová úplně všechno. M.j. je možné pod její hlavičkou i provádět fakticky daňovou kontrolu, ale opět bez vlivu na prekluzívní lhůtu (přece „jen vyhledáváme“, že?). A až má SD dostatek důkazů (a fakt masivně – k tomu sr. např. 9 Afs 85/2016, bod [32]), tak formálně zahájí kontrolu a … A NIC!!! Ano zpravidla se další tři roky nic neděje. Většinou se totiž čeká, jak dopadnou obdobné kauzy jinde u správních soudů, aby se podle nich pak tzv. „vyztužila“ argumentace. A občan neměl šanci.
Je nesmírně obtížné před soudem dokázat, že kontrola už fakticky probíhala dávno před svým formálním zahájením. Obecně Vám to nikdo neuvěří i přesto, že to všichni vědí – metodika FS ČR po zavedení DŘ to jasně předepisovala všem, je to prostě masová záležitost. Máme těchto případů několik, i jeden velmi specifický, kdy po podání daňového přiznání nebylo vyměřeno, ale ono vyhledávání se dělalo dva roky a pak teprve „kontrola“.
Doporučuji přečíst 3 Afs 8/2020 – Pestall fakt v klidu a pečlivě. Najít pravdu a spravedlnost není vůbec samozřejmé a jednoduché – mne osobně tento rozsudek těší o to více, že jednání před KS v Pardubicích byli přítomni mnozí účastníci našeho kurzu Daňová Sebeobrana v r. 2019 a měli z něj mnozí až depresi, jaký přístup měli někteří soudci k věci. Například při jednání o dani z příjmů vůbec neměl tento senát správní spis žalovaného, přesto nařídil jednání a při něm tvrdil jeden z členů senátu, že „soud zná spis“ a proto z něj nebude číst žádné listiny… Velmi veselé, až k pláči.
Samotný rozsudek najdete tady: https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Html/702622